Deníčkování

6. února 2018 v 17:24 | Popelka |  Zápisky
Tohle téma týdne je k začátku nového blogu po X letech blogovací pauzy jako stvořené. Hlavně proto, že blog vznikl jako součást odpovědi na otázku: Jak chci žít svůj život?

Psal se ještě pořád rok 2017, přestože mu už brzo mělo odzvonit, a nastávalo období bilancování. Já jsem většinou tyto "velké životní zlomy" a plánování "co chci být a jaká chci být" neměla v lásce, protože jak já sakra můžu vědět, jaká budu za pět let, když nedokážu vědět ani jaká budu za půl roku. Ale narazila jsem na speciální typ deníčku navržený mou oblíbenou americkou youtuberkou, jehož koncept mi přišel zajímavý a měla jsem chuť do sebe trochu investovat, tak jsem si ho koupila. Trvalo mu hodně dlouho, než mi přišel a kvůli blbé České poště ho pořád nemám (a už asi nikdy ani nedostanu), tak jsem se spokojila s jeho elektronickou verzí, kterou mi naštěstí prozíravá Aileene přiložila v emailu potvrzujícím objednávku.

Deníček je plný otázek, které by si měl člověk pro sebe zodpovídat - taková mentální cvičení, která pro vás někdo připravil. Mám s mentálními cvičeními trošku problém, když je po mně náhodou chce terapeutka, nikdy si na ně nenajdu čas, ale uvědomuji si, že dost často jsou klíčem k tomu, aby člověk někam směřoval a ne jen tak bezcílně bloumal.

O co tedy jde? V podstatě o neustále zamýšlení jaký člověk chce být, jak toho může dosáhnout a následná evaluace, jak se daří životní směrovník následovat. Deníček je plný otázek typu: Na co se tento měsíc hlavně soustředím? Co pro to musím udělat? Jak se chci cítit?

Právě v rámci uvažování nad otázkou "Jak se chci cítit?" jsem si uvědomila, že se z mého života značně vytratila kreativita. Dříve jsem byla doslova umělecká duše, hodně jsem psala a kreslila (byť v tom druhém jsem nikdy nebyla moc dobrá), často jsem se jen tak toulala a žila momentem. Žití momentem a plné prožití emocí je něco, co jsem zapomněla. Trochu jsem to v sobě sama možná zadupala, když jsem se snažila zoufale všem (a hlavně asi sama sobě) dokázat, že jsem chytrá a zodpovědná a že dokážu velké věci, ne jen sedět po lavičkách a čmárat na ně básnicky. Teď jsem se svými velkými věcmi již celkem spokojená, nebo k nim, řekla bych, minimálně směřuji, a tak jsem si dala jako jeden z cílů v deníčku do roku 2018 více umělecky žít, více tvořit a skrz tuto tvorbu dávat průchod svým emocím. A tento blog má být pomocníčkem, jak se ke křehké umělecké dušičce hluboko ve mně zase propracovat.

Z toho plyne i název blogu: Atrist date - umělcovo rande. Rande s múzou, asi se dá taky říct. O tomto konceptu ještě časem něco napíšu, ale prozatím chci hlavně říct: vítejte! Pojďme se společně vydat na cestu za pocity, uměním a kreativitou.

Vaše Popelka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 6. února 2018 v 21:36 | Reagovat

Ještě jsem o tom neslyšela, ale zní to zajímavě :)

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 7. února 2018 v 13:22 | Reagovat

Ten deníček mi připomněl cosi, co jsem dávno slyšela: Sedněte si a sepište na papír, co je pro vás v životě nejdůležitější. Na druhý papír napište, kolik času věnujete během svého průměrného dne jednotlivým činnostem. První papír zmuchlejte a vhoďte do koše. Vaše skutečné hodnoty, podle kterých žijete, jsou na tom druhém.
Obávám se, že mít takovýhle diář, asi bych se o sobě dozvěděla leccos :-D
Ale moc ti držím palce na cestě zpátky ke křehké duši umění. Věřím, že cestu najdeš a my všichni z toho budeme skrz tvůj blog moct mít radost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama