Dobíjení baterek po francouzsku, díl I.

12. února 2018 v 15:14 | Popelka |  Zápisky
Sedím v letadle z Paříže domů a pomalu rozdýchávám návrat do reality. Dovolenou jsem potřebovala a to tak, že strašně moc. Můžu si za to sama, protože jsem jeden z těch typů lidí, kteří chtějí dělat všechno. Naprosto všechno. Tuhle práci, tamtu stáž, učit na fakultě, studovat, ideálně studovat ještě další školu, dělat na studentském projektu, psát pro časopis, cvičit jógu, sportovat, hodně číst, chodit do divadla a do muzeí, psát poezii, vysedávat v kavárnách… Do týdne se prostě nedá nacpat úplně všechno, obzvlášť když velkou část dne zabírá potřebný spánek.

S teď v únoru to všechno nějak dosáhlo vrcholu, můj organizmus řekl stop, já jsem onemocněla a do toho můj mozek řekl taky stop a já jsem dostala ohromnou chuť z toho shonu každodenního života vypadnout. Naštěstí jsme tou dobou měly s kamarádkami už nějakou dobu koupené letenky na návštěvu ke kamarádovi do Paříže.

Byly to tři dny naprosté parády. Paříž je fantastická a ty groteskní příběhy o nefunkčním ničem a hromadě stávek, které se o Francouzích povídají, se nám vyhnuly. Náš hostitel měl teorii, že je na ně teď moc zima. A to bych s ním asi souhlasila. Letadlo tam mělo zpoždění, kvůli sněhové kalamitě na letišti (sněhové kalamitě rozumějte pár centimetrům sněhu) a údajně jsme zažili jediný Pařížský víkend, kdy sněžilo.

Mně promokly boty, naprosto hrozným způsobem, musela jsem je večer sušit na topení, celý den jsem v Louveru čvachtala, ale stejně jsem měla na obličeji podobně blaženě-zasněný a mírně nasraný výraz jako Mona Lisa, protože všechna ta nádhera kolem mě naplňovala obrovským pocitem vnitřního štěstí, přestože jsem měla hrozný hlad a málo kofeinu v krvi. Možná to byly ty atributy, které mi na rozdíl od Mony chyběly, a proč se na mě nestála fronta, aby si se mnou všichni vyfotili selfie, protože jinak přísahám, že jsem se tvářila úplně stejně jako ona.

Mona je rozhodně nejslavnější a nejfotografovanější exponát v Louveru, ale celé to místo je jedna velká památka. Mají tam místa, kde se ani nekoukáte na vystavené artefakty, protože samotná architektura je natolik dech beroucí, že vnímat ještě obrazy prostě nemáte kapacity. Viděli jsme několik slavných maleb, fakt báječný francouzský lustry z doby Napoleona, originální římský helmy, vyfotili jsme si fotku s obrazem jednoho šlechtice (protože jsme se od Japonských turistů naučili, že selfíčka se slavnými obrazy jsou děsně in, ale nevím, zrovna tahle fotka má na mým instagramu nejmíň srdíček), několikrát jsme se ztratili, když jsme hledali záchody, strávili jsme uvnitř asi 4 hodiny ale stejně jsme neviděli ještě vlastně vůbec nic. Jediné, co jsme si prošli opravdu pořádně bylo oddělení Islámského umění, které bylo naprosto fascinující, přestože ho většina byla umístěna na objektech užívaných k běžnému životu. Dokážu si představit, že bych měla podobným způsobem obloženou koupelnu, přestože to je vzor třeba z 15 století. A ty talíře a koberce…

Když jsme opustili teplo obrovského muzea, zalezli jsme do nějaké blízké kavárničky na quiche, čajíček a kávičku. Francouzská káva mi nechutná, testovala jsem to celý víkend a můžu to bezpečně potvrdit. Nicméně, jak můj tatíček velice distingovaně říká, není umění chlastat, když ti to chutná. Tak stejně tak nepijeme kafe pro zábavu, ale protože na něm náš organizmus má vytvořenou závislost. Zatímco jsme doplňovali živiny a kofein, pomalu se setmělo a my jsme se vypravili omrknout ještě Notre-Dame. Zrovna uvnitř probíhaly chvály a celé místo bylo tak báječné a tolik z něj dýchala přítomnost Boha, že mě to jednou zase hluboce ujistilo v mojí víře.


Všimli jste si někdy toho, že Francouzi jsou obecně mnohem hezčí než Češi? Myslím teď chlapy. Ženy jsou stylovější, ale o kráse bych vyloženě nemluvila. A taky musí být fakt dobří v posteli, protože přísahám, že jedna blondýna, co seděla hodinu přímo naproti mně ve vlaku z letiště, (ano, všimli jste si správně, najednou mluvím o dnu příjezdu, přestože jsem právě popsala první den…) vypadala, že bude mít každou chvíli orgazmus, a to jí její drahý protějšek sahal celou dobu jenom na koleno. Tím bych zakončila dnešní zápis, budeme pokračovat zase zítra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 12. února 2018 v 16:48 | Reagovat

Taky bych se někdy ráda zajela podívat do Francie a nemusela by to být ani Paříž.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 12. února 2018 v 17:23 | Reagovat

Tak to máš dobrý, že se ti to líbilo. Mně Paříž přišla jako...  kupa bordelu s nablýskaným centrem. Prostě centrum s památkami paráda, čím dál od centra, tím větší bordel. Jako bydlela jsem na Montmartru a sice to tam mělo svou atmosféru, ale byl to bordel. Jinak Louvre je boží, škoda, že je teď zima, ale já tam byla v létě a povalovat se tam v zahradách bylo... oh...

3 Madie Madie | Web | 12. února 2018 v 18:46 | Reagovat

Umíš moc krásně psát. Paříž musí být super, a máš pravdu, francouzi jsou kusanci, jestli mě chápeš... i když osobně mám radši angličany. 😊

4 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 14. února 2018 v 8:19 | Reagovat

Jé, Francie... hrozně ráda bych se tam zase jednou podívala. Do Paříže asi úplně ne, protože jestli mě na Francii něco kdy zklamalo, tak to byla právě Paříž (ano, všechno je tam hrozně velké, ale nějak mi tam chyběla atmosféra nebo co). Ale někam jinam... všemi deseti.
Ale Notre-Dame je skutečně nádherná. Tam by se spiritualita dala vpravdě krájet :-) Zvlášť jestli jste měli štěstí a chytli jste tam nějaký program.
PS: Louvre se píše Louvre, ne Louver :-)

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 14. února 2018 v 8:26 | Reagovat

PPS: Jo a obecně mi připadá, že Francouzi i Francouzky jsou hezčí než Češi a Češky. Ne že by nutně měli lepší fyziognomii, ale dokážou o sebe líp pečovat a hlavně (!) se daleko líp oblékat a to dělá fakt hodně. Kolikrát se mi v Praze stalo, že vidím někoho moc hezky oblečeného a říkám si, že se snad Češi už pomalu ale jistě učí, jak na to - no a ten někdo pak otevřel pusu. Samozřejmě Francouzi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama