Dobíjení baterek po francouzsku, díl II.

13. února 2018 v 14:53 | Popelka |  Zápisky
Minule jsem zapomněla sdělit, že jsme taky první den navštívili Saint Chapel, neboli svatou kapli a pokud se chystáte do Paříže, tohle je rozhodně místo, tam byste se měli rozhodně zajít podívat. Je to nádherná, zachovalá gotika, ale to opravdu dech beroucí je celá bible vyobrazená ve vitrážích. No fakt, od stvoření světa až po apokalypsu.

Druhý den byl mnohem méně poetický. Už jsem zjistila, že mi francouzské kafe nechutná, Louver jsme měli za sebou, Eiffelovku jsme stihli hned ráno a mě naprosto strašně moc klouzaly boty. Krom toho jsem se svými fotkami před slavnou kovovou věží nebyla moc spokojená a byť je to hrozně povrchní, strašně mi to kazilo náladu. Naštěstí mi pak Monet a Renoir celkem zvedli náladu a Van Gogha v Muzeu d'Orsay zas tak moc neměli, takže chvíle v této velkolepé galerii byly světlejší momenty druhého dne. Zajímavé je, že se mi na impresionisty chtělo nejméně ze všech (protože mám ráda jenom ranný impresionismus a zrovna Van Gogha a jemu podobné fakt nemusím), ale stejně jsem si všechno nakonec prohlížela nejdéle ze všech… Myslím, že na mě všichni koukali malinko skrz prsty, když jsem si od srdce zanadávala na expresionisty a kubisty, ale stejně bych řekla, že nakonec to umění prožívám nejvíc ze všech. Mně totiž ten průchod galerií trvá tak dlouho, protože na sebe každý obraz nechávám působit. A to prostě zabere nějaký čas.

Vydali jsme se vyzkoušet francouzský Mekáč. Jo, opravdu mají vlastní fastfood, který kopíruje koncept McDonaldu a bylo to přesně jako v McDonaldu, chutnalo to přesně jako v McDonaldu, akorát se to jmenovalo Quick a dostali jsme kečup zadarmo. Byl hned vedle Moulin Rouge, který teda nemá už vůbec nic z té atmosféry, co od červeného větrného mlýnu nad kabaretem čekáte. Následně jsme se vydali postranní uličkou směrem k Sacre Coeur, zalezli do mikro obchůdečku, ve kterém jsem si koupila obdobně mikro diáříček a měli jsme pocit, že jsme alespoň na chvíli unikli standardnímu turistickému tuchu. Flákali jsme se ulicemi Montmartru, plnými turistů a rádoby francouzských butičků, co už ale dávno nejsou francouzské, ale turistické. Teď zním hrozně negativně, ale vlastně to negativní nebylo, jen jsem se neustále nemohla zbavit pocitu, že žijeme hrozně moc turistickým způsobem a ani trošku jsme se nepřiblížili tomu, jak vlastně město vnímají opravdoví Pařížané. A to je ten zážitek, který se vždycky z dovolené snažím alespoň chvíli mít.

V neděli ráno jsme se vypravili na trh. To byl docela francouzský zážitek, protože podle našeho hostitele, na trhu ve francii seženete úplně všechno, chodit na něj je tradice a jsou tam k sehnání ty nejlepší věci. Za potraviny si samozřejmě připlatíte, ale zase máte prvotřídní maso, ryby, ovoce a zeleninu a ze všeho kolem se vám sbíhají sliny, jak je to krásné a voňavé a jak moc za to chcete utratit svá drahocenná, ve východoevropské zemi těžce vydělaná, eura. Nicméně jsem už oznámila mé drahé rodině, že bychom do Paříže měli jet utrácet těžce vydělaná eura na víkend někdy brzo jako rodina. Nejsem si jistá, jak to mám přesně s tím městem, protože to kafe je pro mě trochu deal-breaker, ale ty muzea mi rozhodně ještě nestačily.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 14. února 2018 v 8:28 | Reagovat

Navař kafe do termosky a směle vyražte :-) Muzea čekají!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama