Opuštěná společnost

17. února 2018 v 20:12 | Popelka |  Čtenářský deník
Hned v začátku bych měla říct několik věcí. Za prvé, s Taberym se trošku znám, byla jsem u nich na stáži a než mi ji nabídnul, tak jsme si nějakou hodinku na jedné akci povídali Za druhé se mi na té stáži strašně nelíbilo a dost mi to zkazilo mínění o Respektu, byť pořád uznávám, že dělají jednu z nejlepších novinářských prací, jaké v Čechách máme. Za třetí jsem knížku poslouchala jako audio a to prostě trošku mění dojem.

Erik je dobrý novinář, píše výborné úvodníky a kdo se někdy pokoušel úvodník napsat, si uvědomuje, kolik to vyžaduje kreativity. Zároveň se hodně zabýval první republikou, na Peroutku psal buď bakalářku, nebo diplomku, teď si nejsem jistá co z toho. Toto zkreslení se v Opuštěné společnosti velmi projevuje, ale minimálně první třetině knihy velmi sluší.

Ano, rozdělila bych knihu do tří třetin. První bych dala jako povinnou četbu do každé školy a určitě všem studentům žurnalistiky a ideálně všem Taberyho kolegům.
Takto vypadají texty, které lidé chtějí číst. Současné události zasazené do historického kontextu, ale nikoli do plytkých dat, nýbrž do vykreslené historické společenské nálady. Porovnání současné rétoriky v občanské debatě s historickou rétorikou v občanské debatě. Ukázání styčných bodů, upozornění na odlišnosti. Tohle je největší přidaná hodnota, jakou může novinář čtenáři nabídnout. Řekněte nám, co se děje a ukažte nám, kdy a jak se to už dělo. Ukažte nám podobnosti v jiných zemích, interpretujte, vysvětlujte, vzdělávejte nás. Novinařina není jen o strohých faktech. Novinařina, hlavně když se jedná o týdeník, je především o názorech a interpretaci. A to současnému Respektu chybí, ale v Opuštěné společnosti to nacházíme.

Druhá třetina je chabý pokus o analýzu současných společenských trendů, ze které si už nic nepamatuji. Jen to, že mě nezaujala, přišla mi nedostatečně vyargumentovaná a obecně velmi málo přínosná. Tyhle myšlenky by stačilo shrnout do jednoho, dvou úvodníků. V Opuštěné společnosti podle mě nemají místo a znám mnoho lidí, kteří knihu přestali číst po té, co se dostali k této části.

Což je ovšem škoda, protože tím se nedostanou k poslední třetině, kde opět vidíme skvělé zasazení současné situace do historického kontextu. Historického v hodně velkých uvozovkách. V poslední části knihy se Erik soustředí na dvě největší postavy současné české politiky, Miloše Zemana a Andreje Babiše. Popisuje jejich minulost a vývoj a je velmi zajímavé, vidět, jak se jejich výroky v průběhu let mění a oni si z roku na rok protiřečí. Z některých konkrétních věcí samozřejmě běhá mráz po zádech, ale i tato část knihy cílí spíš na zachycení obecného vzorce, v této části vzorce chování dvou zmíněných politiků, než o vyjmenování všeho špatného, co kdy v životě udělali. Nejde pouze o hledání strohých faktů, ale o jejich interpretaci a vysvětlení.

Nechci se pouštět do elaborace negativního vlivu těchto dvou politiků na Českou společnost, od toho je tady Taberyho knížka, kterou, přes její slabší prostřední část, opravdu doporučuji přečíst. I pokud patříte mezi skalní fanoušky Andreje a Miloše a nechcete o nich číst žádné negativní věci (což je ovšem chyba, protože bychom se měli zajímat i o negativa našich favoritů, aby se nám nestalo, že nás někdo převeze), tak si přečtěte alespoň první třetinu knihy. Vykreslení společenské nálady první republiky a zasazení vzniku protektorátu a nástupu komunismu do kontextu tehdejších společenských nálad (vycházející z dobových textů, které se tehdy objevovaly v novinách) je opravdu brilantní práce a kéž by podobné kousky byly k nalezení v každém čísle Respektu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. února 2018 v 16:40 | Reagovat

Ono ale, si asi protiřečí každý politik...Už kdysi vyšla kniha Havel Klaus a Zeman ve světle svych výroků.nn

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 19. února 2018 v 10:10 | Reagovat

Ty jsi byla na stáži v Respektu, no hustý! A co se ti tam nelíbilo, smím-li se ptát? :-)
Knížka zní velmi zajímavě, škoda jen té druhé části. Že bych ji taky zkusila? :-)

3 Popelka Popelka | Web | 19. února 2018 v 11:04 | Reagovat

[2]: Většinou do byly dost subjektivní věci. Hrozně se mi nelíbila atmosféra v redakci, že se lidé ráno nezdravili, že ta mladší generace redaktorů byla z části dost namyšlená (což ale někomu takto připadat nemusí...). Nelíbilo se mi, jakým způsobem fungovalo rozhodování o obsahu a taky mi přišlo, že ke své práci bohužel přistupovali přehnaně nekriticky. Prostě jsem tam nezapadala, ani když jsem s nimi třeba šla do hospody, tak jsem si s nimi neměla moc co říct...

4 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 20. února 2018 v 8:18 | Reagovat

[3]: To je docela smutné. Až se skoro člověk diví, že takhle to vypadá v jednom z našich nejlepších novinářských počinů. Jak to pak asi vypadá v těch horších... raději nevědět.

5 stuprum stuprum | Web | 20. února 2018 v 15:48 | Reagovat

Se mnou by sis měla o čem povídat. Panáky by tě rozpovídaly. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama