To bychom si tedy MY nedovolili

23. února 2018 v 14:05 | Popelka |  Šrotování v mozečku
Připadám si hrozně nepatřičně, že se právě plánuji psát optimistický článek o mladých lidech a mně ještě nebylo ani 23 let. Nicméně se mi už blíží ta hranice, kde si člověk řekne o-ou, vždycky jsem si myslela, že v následujících sedmi letech se vdám a pořídím si první dítě, ale nejsem tomuto cíli o moc blíž než když mi bylo 15. Nicméně vzledem k tomu, že se blížím této pomyslné mentální hranici, nabývám dojmu, že si můžu dovolit napsat článek o "našich mladých lidech".

"Naši mladí lidé" spadají do věkové kategorie 15 - 23 (ano, rozhodla jsem se sama sebe do této kategorie započítat). Horní hranice je dle mého dost mlhavá, protože někdo je dědula ve 20, někdo je mladej ve 40. Řekla bych, že oba extrémy jsou špatně. Člověk by měl někdy dospět a mělo by se tak stát někdy mezi 20 a 30 lety a ideálně postupně a v průběhu. No, ale dost definování toho, kdo je mladý, pojďme se posunout k úvaze.

Když mi bylo 18, rodiče se rozčilovali, že jsme na jednom projektu debatovali o etických dilematech (jako komu transplantovat srdce, když máme jenom jedno a 6 zájemců). Prý proto, že mladí lidé nemají o takovýchto věcech vůbec přemýšlet, protože nemají životní zkušenost.
No, nedávno jsem si četla materiály z jednoho pilotního projektu ve Velké británii, kde malé děti (asi devítileté) řešily podobná dilemata. Debatovaly o nich jednu hodinu týdně asi rok a ukázalo se, že měli oproti dětem, které se hodinu týdně etickým hypotetickým výzvám nevěnovali, statisticky prokazatelné zlepšení v matematice, čtení i psaní.

Pomiňme ale tento experimentálně prokázaný pozitivní vliv hypotetického řešení výzev na rozvoj mladého člověka. Proč by řešení etických problémů v hypotetické rovině mělo být mladým lidem zapovězeno? Protože s více zkušenostmi, (které "naprosto logicky" příbývají s věkem) jsou lidé více lidmi? Není naopak mládí esencí lidství, protože obsahuje naději a je čisté, jak o něm píší umělci? Vždyť staří lidé na svá mladá léta vzpomínají jako na svá dobrá léta. A kde je ta lineární křivka poznání a zkušeností stoupajících s věkem? 24 letý absolvent Cambridge bude vzdělanější než kdejaký 40 letý tatík. A 20 letý uprchlík ze Sýrie toho za sebou bude mít 3x tolik, než co o deset let starší středoevropan. Neexistuje jednoznačná lineární křivka, na které by bylo možné zakreslit čáru a říci "tak, a takto staří lidé už jsou dost zkušení, aby mohli řešit problémy".

Když mi bylo 21, na konferenci České sociologické společnosti si jeden profesor od nás ze školy postěžoval plénu, že jeho studenti jsou o tolik horší, než bývali.
Nemám šanci posoudit, jestli tomu tak doopravdy je a tenhle názor je ve společnosti hodně rozšířený. Na druhou stranu se potom na přednášce armádního analytika, na které sedí lidi staří 15-20 let, přednášející rozplývá, že tyto stejné věci často přednáší taky českým generálům a že ti nepokládají ani z poloviny tak dobré otázky.
Sama učím několik seminářů u nás na fakultě a přestože to občas dalo trošku práci, takový ten fenomén tupě hledícího žáka jsme neměli ani v jednom případě. Bez urážky, pane profesore, ale jste si opravdu jistý, že studenti jsou o tolik horší než bývali? Nejsou náhodou jenom vaše přednášky o tolik horší než bývaly? A to vás mám opravdu ráda, vždyť to víte, zvažuju že u vás budu psát diplomku a právě pod vámi jsem jeden z těch seminářů vedla.

Moje spolubydlící si nedávno našla novou práci. Nepotřebuje ji. Našla si ji, protože se chtěla při škole ještě něco naučit i v praxi. Trvalo to jenom tři týdny a už začala být otrávená, že tam má málo práce a jenom tupě kouká do počítače. Že tam sedí a oni pro ni nemají úkol. To, že já píšu tento článek v pracovní době, je taky dobrý příklad toho fenoménu. Ale kdybych šla domů, byl by to průser. Tak drzá, abych si vytáhla věci do školy ještě nejsem, byť se tam asi blížíme, protože sedět v kanceláři musím, ale práci pro mě nemají. Došlo to tak daleko, že jsem se naučila dělat všechny věci fakt pomalu, abych byla zabavená a neseděla jenom tupě osm hodin na židli a sjížděla Znuděnou pandu. A takto zaměstnavatelé zabíjejí potenciál mladých lidí. Přitom se tváří, že jsou progresivní, žádné cvakací karty, co budou měřit, kdo odseděl kolik hodin v kanceláři. Ale že by měli připravené úkoly a až je člověk udělá, mohl by jít domů... nebo pro něj měli alespoň další úkol...

Takže zde máme krásné tři příklady toho, proč se může zdát, že to s mladými lidmi jde z kopce. Problém je, že ono to s nimi nejde z kopce. Samozřejmě, kdybych učila sama sebe na gymplu, asi bych nad sebou taky kroutila hlavou, že tohle bych si já za mlada nikdy nedovolila. Ano, byla jsem hozný středoškolák a doteď se divím, že mě ve druháku z gymplu nevyhodili. Ale i tak dávám ruku do ohně za to, že u učitelů, kteří opravdu chtěli, abychom s nimi spolupracovali a přistupovali k nám s důvěrou a respektem, jsem v hodinách pracovala a s domácí přípravou si dávala záležet.

Ono to možná není vždycky jenom o mladých lidech, ale o přístupu k nim. Tak nám nezakazujte debatovat o etice, protože díky tomu budeme chytřejší. Přistupujte k nám férově a my si vás budeme vážit.

Jdu si koupit lízátko a kačera na provázku.
Vaše Popelka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | Web | 24. února 2018 v 15:13 | Reagovat

Velice zajímavý článek. Podle mě je jenom dobře, pokud může mladý člověk debatovat na etická témata. Zvláště proto, že tak nad nimi začne uvažovat rovnou z několika možných úhlů. Nikdy jsem nechápala ten názor, že mladý člověk musí být automaticky naprosto odtržený od reality. Naopak se domnívám, že se mladí lidé stávají odtrženými od reality až potom, co se jim neumožní dostatečně debatovat a přemýšlet nad různorodými tématy. Mám za to, že různé podněty k přemýšlení jsou pro rozvíjejícího se člověka velice důležité. Je proto škoda, že na mnoho témat pak často mladí lidé zanevřou, jelikož kvůli zbytečnému podceňování nedostanou příležitost jim dostatečně porozumět.

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 26. února 2018 v 10:01 | Reagovat

Ale ne, já už nejsem mladá! Tak v tom případě se hned cítím velmi oprávněně trochu si postěžovat a postesknout, že už ten svět není, co býval, a jde to s ním pěkně z kopce.
Anebo ne?
Ona je otázka, když člověk vidí ty dnešní mladé lidi a to, z čeho vzešli (rozvrácené rodiny a tak podobně), která generace že je teda vlastně ta zkažená. Ale některým učitelům ty stížnosti o čím dál hloupějších studentech docela upřímně věřím a docela upřímně mě to děsí.

3 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 27. února 2018 v 6:16 | Reagovat

Ono je ale zajímavé například porovnat, jak tato etická dilemata vidi děti versus dospělí..už z toho hlediska to může být zajímavé..jinak souhlas.

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 15. dubna 2018 v 8:42 | Reagovat

Dovolili, dovolili, taky byli hrozní, taky tam měli neskutečné exempláře, taky tam nebyla jenom elita. Ale oni to co? Zapomněli. Stačí když si teď snažím vzpomenout, jaký byl můj průměrný den na střední ohledně mého přístupu, a už si to nepamatuju. Takže není těžké si uvědomit, že v pozdějším věku už si budu pamatovat jen to úplně nejhorší a jen to úplně nejlepší, a pokud jsem nebyla vyloženej průserář v kolektivu z pasťáku, tak tam toho nejhoršího moc nebude a budu mít dojem, že zatímco my byli dokonalí, teď jsou všichni na hovno. Teda pokud budu natolik arogantní, abych si tohle neuvědomila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama