Óda pro nadřízenou

1. března 2018 v 13:39 | Popelka |  Poezie na okrajích sešitu
Já vím, pouštím se do témat z kterých stoupá dým,
asi už jsem taková a nikdy se nenapravím.
Místo květin čmárám po papíru argumenty,
a ohrnuju nos nad tvými instrumenty.

Žiju si ve vlastní cele co sama jsem si vystavěla,
nakreslila jsem si mříže a teď si přijdu ovdovělá.
Nevidím smysl v běžném světě
a pohrdám tím jak ty pohrdáš mnou,
shrnu to všechno v jediné větě,
a ač jsem na světle, brouzdám se tmou.

Jsi primitivní a bez páteře a snažíš se vypadat sečtělá,
já s tužkou v ruce sedím, rozpálená doběla.

S tužkou v ruce co kreslila dřív kytičky,
co linuly se z ní básničky,
a dneska píše úkoly a data.
Ach ty moje holka zlatá,
kdyby se za daty alespoň neskrýval dým.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 1. března 2018 v 15:17 | Reagovat

Vysává ti krev, je jak pijavice!

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 2. března 2018 v 13:29 | Reagovat

Hlavně jet po svém...

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 2. března 2018 v 14:27 | Reagovat

Jej, takovíhle nadřízení dokážou otrávit jakoukoli práci... tak snad ti neotravuje život příliš.

4 sugr sugr | E-mail | Web | 3. března 2018 v 8:59 | Reagovat

Jestlipak tu ódu nadřízená četla,
zažila jsem dost hustou šikanu od jedné nadřízené.:-(
Jinak, pěkně sepsáno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama