Po velké hádce si nasadíme masku

5. března 2018 v 16:17 | Popelka |  Zápisky
Hodně jsem se teď o víkendu pohádala s jedním kamarádem, se kterým spolu ale bohužel děláme taky na jednom projektu. A to tak, že my dva jsme si nejbližšími spolupracovníky.

Rozčílil se na mě kvůli jedné věci a začal mi psát nenávistné zprávy. Dostal se fakt do ráže a provokoval mě, abych se s ním začala hádat. Nevydržela jsem to a odpověděla jsem mu. Nechtěla jsem se s ním hádat, takže jsem byla docela konstruktivní. Za část těch věcí, co mi vyčítal jsem se mu omluvila, část jsem mu vysvětlila ze svého pohledu a šla jsem spát, bylo pozdě.

Ráno jsem se probudila a našla jsem - nevím jak to jinak nazvat - kupu sraček. Napsal mi strašně moc fakt dlouhých zpráv. A když píšu strašně moc fakt dlouhých zpráv, tak si pořád ještě nedokážete představit, jak moc těch zpráv bylo a jak byly dlouhé. Vsadím se, že by to dohromady dalo třeba i 5 normostran, ale nepřepočítávala jsem to, nejsem sebevrah. Ani jsem je nepřečetla všechny, ze stejného důvodu. Skončila jsem asi ve třetině, protože už jsem to nevydržela.

Nemělo smysl na to jakkoli reagovat, nadával mi za úplně všechno. Polovinu z těch věcí, na kterých demonstroval, že celý život je špatný, jenom kvůli mě, jsem si nepamatovala. Obvinil mě z chronického popírání reality. Obvinil mě, že nejsem schopná nikdy uznat chybu a omluvit se (byť jsem se mu v předchozích zprávách omlouvala). Taky mi řekl, že všechno, co se mi na tom projektu povedlo, bylo jenom díky tomu, že se mnou dělal on. Že ho chornicky nerespektuju a nejsem ochotná ani pohnout malíčkem navíc... Ale ani jediný náznak toho, že on by něco někdy udělal špatně, že třeba ne úplně všechno byla vždycky chyba čistě na mojí straně.

Jak říkám, ani jsem to nedočetla, představa co bylo všechno v těch dvou zbývajících třetinách... zvedá se mi žaludek jenom na to pomyslím. A to celé ty zprávy začínaly "mám tě rád, ale..."

Jak je možné napsat někomu, koho údajně máme rádi tolik, ale opravdu tolik hnusných a zlých věcí, zpochybnit zásluhu za velký kus práce, který člověk odvedl, a obviňovat ho snad ze všeho, co se kdy stalo. Kdybych to dočetla do konce, možná bych se dozvěděla, že holokaust je taky moje chyba.

Byla jsem z toho opravdu hodně, hluboce smutná. Vědomě jsem věděla, že to co udělal, nevypovídá nic o tom, jaká já jsem a jak se chovám, protože takhle se problémy neřeší. Takže kdybych dělala reálné problémy, tak by se řešily jinak - rozumnou debatou, ne neutuchajícím proudem nadávek. Věděla jsem, že většina věcí, co napsal, jsou hlouposti a ty co nejsou hlouposti, tak jsem se mu za ně už někdy dřív omluvila. Věděla jsem, že ani nemá smysl se pouště do debaty, protože těch nadávek bylo tolik, že bych se jim nikdy neubránila a jen bych si vysloužila další. Ale stejně mě to hluboce ranilo.

Dnes ráno jsem o tom psala terapeutce, protože je nejlepší. Psala mi, že si z toho nemám nic dělat, protože takto se chovají jenom nešťastní lidi. Měl zřejmě špatný moment a potřeboval terč, na který shodit své problémy. Už se mi, díky její práci, podařilo to asi docela zpracovat a nebrání mi to žít normální život. Ale máme před sebou ještě nejakou dobu na tom projektu... Co teď? Terapeutka radí, nasadit si masku a tvářit se, že se nic nestalo. Ale já to asi nedokážu. Myslím, že se nedokážu tvářit, že je všechno naprosto OK, usmívat se a mávat.

Co byste mi radili?
Vaše ublížená a realitu popírající
Popelka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elwin Elwin | E-mail | Web | 5. března 2018 v 21:33 | Reagovat

Ach jo, Popelko, tohle mě mrzí :( ale souhlasím zcela s tvojí terapeutkou. Víš (a to je hlavní), že jsi se omluvila a hlavně, že to, co na tebe naházel, není pravda/ není to tvoje chyba. Též si myslím, že měl hodně špatný den (a asi to všichni známe, jak se pak svezeme po nějakém chudákovi... a omlátíme mu o hlavy i vyhubení pumy...) a ty jsi to bohužel schytala. Jenže... je to na něm. Myslím, že touhle dobou už ví, že to podělal. Měl by to nějak řešit... buĎ se omluvit, nebo se chovat aspoň mile a pak to s tebou nějak vyřešit.
Přemýšlela jsi, jak na to reagovat? Víš, když ti není úpúlně příjemná rada terapeutky, tak jestli máš nějakou variantu vlastní...

Každopádně se drž. Nikdo není nejhorší na světě, ty už vůbec ne. Úsměv, zvládneš to!

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 6. března 2018 v 21:28 | Reagovat

Tohle je hodně smutný článek. Tyhle věci jsou vždycky strašně těžké a vždycky strašně bolí. Zažila jsem podobná zklamání několikrát a byla jsem z toho vždycky špatná nejmíň několik dní.
Obávám se, že se tím teď asi budeš muset probolet. Jeho chování je naprosto nepochopitelné, zvlášť jestli to je kamarád a blízký spolupracovník... a o to těžší to teď všechno bude. Myslím, že bys neměla dělat, že se nic nestalo. Měl by vědět, co ti způsobil - a podle toho jednat.
Moc ti držím palce. Máš to teď opravdu těžké. Snad se to brzy přežene!

3 Madie Madie | Web | 9. března 2018 v 19:24 | Reagovat

Drahá Popeluško. Lidi jsou různé...
Mrzí mě, že ses setkala s jedním z nehorších druhů.
Maska je způsob, ale jak už si sama naznačila, není to řešení a málokdo na to přistoupí. Mám masku většinu svého života a vím, jak těžké je, si ji udržet.
Každopádně, jsem ráda, žes to nedočetla, protože by to stejně nejspíš bylo furt to samé dokola a sama jsem se už mnohokrát dostala do podobné, ba co víc, stejné situace, kdy jsem byla obviněna za vše, co jsem kdy udělala, byť jsem se sebevíckrát omlouvala.
Je těžké, že spolu máte projekt. Nevím, do kdy máte termín, ale vždy je nejlepší počkat, až se dotyčný vycuká, pak za tebou přileze a bude se ti horečnatě omlouvat, nebo líp, bude dělat, že se to nestalo, na což můžeš přistoupit, a jakmile povinná komunikace ustane, bye bye příteli, ty nejsi k ničemu. Jestli mi rozumíš...
Každopádně, ať už napsal cokoliv, zapomeň na to a v žádném případě si nic z toho neber k srdci. Jsi úžasný člověk a někdo takový si nezaslouží s tebou ani dýchat stejný vzduch.
Hodně zdaru, drahá.

4 stuprum stuprum | Web | 10. března 2018 v 22:03 | Reagovat

Masky si nasazují jen zbabělci. :)

5 Madie Madie | Web | 10. března 2018 v 23:40 | Reagovat

[4]: Co je zbabělého na skrývání pravé identity a pocitů před lidmi, kterým nevěřím?

6 sugr sugr | E-mail | Web | 11. března 2018 v 7:38 | Reagovat

Poradit?
Bylo by k tomu zapotřebí znát hodně věcí, třeba i to, jak dlouho se kamarádíte?
Taky jsem se včera pohádala, ale po skoro patnácti letech kamarádství a stáří kamaráda už to je o něčem zcela jiném. Tam už ten zájem o to si porozumnět je zcela někde jinde, než v mládí. Ale nechci tu moralizovat, to rozhodně né.
Já jsem ráda, že je tu občas i pro mne a snažím se ty mužské pochopit.
Prý jsou sobci, všichni.
Ano, někde jsem to četla na náhodném blogu tento názor. Není z mé hlavy, ale něco na tom bude.:-)

7 sugr sugr | E-mail | 11. března 2018 v 7:40 | Reagovat

Mít terapeutku a ještě k tomu nejlepší, to je výhra, to se máš.:-) Mít se komu svěřit, aniž by tě neodsoudil, to je fajn.

8 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 11. března 2018 v 23:23 | Reagovat

Poradit je těžká věc, ale přežít se dá všechno, tak se jen obrň a počkej až bude po projektu. Záleží co si přeješ. Vyřešit to? Mluvte spolu.  Jen to přežít? Úsměv a mávat, tak bych volila já. Zařazuji do výběru na tema-tydne.blog.cz :)

9 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 15. března 2018 v 20:15 | Reagovat

Že by "ponorkova nemoc".  Delate furt na jednom projektu, už si "lezetena rvy" tak jdr o to, komu driv "rupnr v kouli"...mozna...

10 rydlzdenek rydlzdenek | E-mail | 16. března 2018 v 8:42 | Reagovat

Vem si to tak, že existuje nějaká vyšší moc, něco
nahoře nad námi a Tebe to zkouší, jak si
v takové situaci dokážeš poradit. Představ si divadelní
scénu ve které Ty jako herečka máš roli sebevědomé
autority, která sice netrestá, ale pamatuje si to !
Nějaká "hromádka nervů " Tě přece nemůže rozhodit !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama